Původně žili rohanští jezdci na sever u pramene řeky Anduiny.
Lidu vládl v tu dobu Eorl Mladý, syn Léoda. Praotci Eorlovi
prohlašovali, že jsou potomky rhovaniských králů, kteří byli
příbuzní gondorských vládců. Tito muži milovali širé pláně a jejich
potěšením byli koně a veškeré jezdecké umění.
V roce 2500 Třetího věku hrozilo Gondoru velké nebezpečí. Ze
severovýchodu přišlo velké množství divokých mužů a z hor se k nim
přidalo mnoho skřetů. Nájezdníci obsadili Calenardhon, a Správce
Cirion poslal pro pomoc na sever, protože mezi těmito lidmi bylo již
dlouhé přátelství. Tato zpráva se dostala k Eorlovi příliš pozdě a
už se zdálo vše ztraceno. Eorl přesto sebral velké vojsko a vyjel na
pomoc Gondoru.
Tak jezdci přijeli do bitvy na Poli Celebrantu. Zde byla severní armáda
Gondoru v ohrožení. Divocí muži je odřízli od jihu a zahnali je na
sever, kde je napadlo skřetí vojsko. Bitva se zdála být ztracená,
ale v tu chvíli přijel Eorl a vpadl nepříteli do týlu. Potom se
válečné štěstí obrátilo a skřeti byli poraženi. Eorl dále
pronásledoval uprchlíky a všechny pobil.
Správce Cirion pak dal Eorlovi za odměnu zemi mezi Anduinou a Želízí. Pak
bylo posláno pro ženy a děti a usadili se zde. Země byla
přejmenovaná na Marku Jezdců a lid si sám říkal Eorlovci, v Gondoru
však říkali jejich zemi Rohan a jejich lidu Rohirové (Páni koní).
Eorl se stal prvním králem této země a zvolil si za obydlí zelený
pahorek před úpatím Bílých hor. Od té doby žili Rohirové jako
svobodný lid pod vlastním králem a zákony, ale v trvalém spojenectví
s Gondorem. |